Jejich příběh je nejen o lásce k pohybu, mimořádné píli a vytrvalosti, ale také o silné rodinné podpoře. Tenis je pro celou rodinu víc než jen hra – je to životní styl.
Když se tenisová vášeň prolíná s domovem a psychika vítězí nad únavou
Jak to všechno začalo
Od školičky k prvním turnajům: Tenisové začátky sester Halamových jsou spojeny s tatínkovou školičkou.
Katka: „Táta měl tenisovou školičku a já jsem šla poprvé s ním na trénink, když mi byly necelé tři roky. Okamžitě mě to chytlo. Tenis pro mě byl od začátku přirozenou součástí života. Už tehdy jsem věděla, že to je to, co chci dělat.“
Bára: „Táta mě s ostatními dětmi ve školičce ze začátku prostě nechal hrát jen tak pro radost! Pak jsem viděla Kačku, jak sbírá poháry, a chtěla jsem taky. Řekla jsem mu, že bych chtěla hrát závodně. Trénovala jsem víc, a pak přišly i moje první úspěchy.“
Katka: „V pěti letech jsem začala trénovat s profesionální trenérkou Alenou Vaškovou na Spartě, pak jsem s ní odešla na Štvanici do ČLTK. Byla to trenérka, co měla výsledky a uměla člověka posunout. I když to s ní občas bylo těžké, vedlo to k disciplíně. A pak už se rozjel kolotoč tréninků a zápasů. Byl to důležitý krok k mému zlepšení. S Alenou jsem trénovala osm let, vděčím jí za hodně. Poté jsem přešla na Spoje k Radce Kocandové (Pelikánové).
Teď trénuju hlavně s bývalým českým daviscupovým reprezentantem Romanem Jebavým a jednou týdně jezdím na Lokomotivu k Tomáši Lojkovi. Snažím se trénovat v různých areálech, abych získala co nejvíce zkušeností. První turnaj jsem vyhrála v devíti letech. Byla to velká euforie, dodalo mi to hodně sebedůvěry. V kategorii babytenis jsem hrála za I. ČLTK Praha, od mladších žákyň jsem byla na Spojích. Loni v listopadu jsem přestoupila na jih Čech, do LTC Tábor 1903. Děda z tátovy strany pochází z toho kraje, v Táboře pod Jordánem je nádherný tenisový areál, takže jsme se rozhodli pro změnu. Je to pro mě nová výzva. A zatím se to ukazuje jako výborný tah.“
Bára: „I já později hrála s Alenou. Ale tenhle typ tréninku byl na mě moc drsný. Ukázalo se, že jsme každá jiná. Já potřebuji jiný přístup, aby mě to bavilo. Začala jsem v pěti letech s tátou na kurtech v Letňanech, pravidelně asi až když mi bylo sedm. V osmi letech jsem přišla na Spoje, kde jsem hrála s Tondou Kračmanem, Petrem Hübnerem či s Radkou Kocandovou. Za Spoje hraju doteď. Nejradši však trénuju s tátou na Štvanici. Tam chodím i na kondiční přípravu, dříve jsem chodila na atletiku na Olymp do Stromovky, ale to už teď nestíhám.“
Zlatá éra medailí a počítání pohárů: Důkaz tvrdé práce a lásky k tenisu Počet trofejí sester Halamových svědčí o jejich talentu a píli.
Bára: „Kolik má Kačka pohárů? Hodně! Jednou jsem je počítala, v té době jsem já spíš vyhrávala medaile, třeba jen za účast. Myslím, že pohárů může mít kolem devadesáti! Je to fakt neskutečné, jak je šikovná. Ale trofeje přibývají i mně. Třeba pohárů mám za tři roky přes dvacet, medailí stejně tolik.“
Katka: „Už je ani nedokážu přesně spočítat. Blíží se to ke stovce, což je fakt neuvěřitelné. Je to výsledek spousty hodin na kurtu, mé pracovitosti, ale třeba i obětavosti rodičů.“
Škola a tenis: Každodenní balancování mezi kurty a lavicemi Závodní tenis v mladém věku vyžaduje pečlivé plánování nejen po sportovní stránce, ale i ve školním životě.
Katka: „Končím druhý ročník na obchodní akademii. Mám individuální plán, což znamená ranní tréninky, pak školu, odpoledne opět na kurt. Ve škole musím zvládat všechny testy a domácí úkoly jako ostatní, dohánět učivo doma, často i pozdě do noci. Vyžaduje to disciplínu, ale vím, že vzdělání je důležité i pro život po tenise. Obecně mě baví všechny míčové hry, takže jsem ráda, když ve škole na tělocviku hrajeme třeba vybíjenou, u té bývá velká sranda.“
Bára: „Chodím do páté třídy. Ve škole máme tělocvik jen ve středu na dvě hodiny, což je hrozně málo. Chtěla bych o hodně víc pohybu. Tělocvik je pro mě spíš relax, ale ve škole je ho fakt málo na to, kolik energie máme.“
Sesterské pouto a rodinná dynamika: Každá jsme jiná, klíčová je podpora od rodičů Vzájemný vztah sester je velmi důležitý, doplňují se navzájem. Třeba se to zúročí v dospělosti, až budou moct hrát spolu čtyřhru.
Bára: „Kačka je docela cílevědomá a tvrdohlavá. Zlobí mě občas, když si chce hrát, i když já třeba nemám čas.“
Katka: „Bára je někdy taková kontaktní, leze po mě, chce se objímat, i když dělám něco důležitého. Ale mám ji hrozně ráda. Jsme sice každá jiná, ale moc si rozumíme.“
Tatínek: „Holky jsou každá jiná, Kačka je levačka, Bára pravačka. Kačka je povahou a vkusem taková „svá“, naopak Bára je klasická princezna. Ale je jedno, jestli začnete hrát tenis ve třech nebo v šesti, když se hýbete, je to super. Důležité je, aby je to bavilo.“
Jak se k tenisu dostal tatínek? A role maminky v tenisové rodině? Rodinné zázemí a podpora jsou pro mladé sportovkyně klíčové. Život této rodiny se točí hlavně kolem tenisu.
Tatínek: „Já hraju tenis od malička, od šesti let. Ale rozhodně ne tak intenzivně, jako hrají teď dcery. Tenkrát jsme hráli tenis jen od dubna do října, halu na zimu jsme neměli. Ve dvaceti jsem se rozhodl, že budu trenérem a využíval jsem letňanské kurty v Třinecké. Mezi děti ve školičce jsem pak mnohem později postupně zařadil i obě své holky. Vždycky mám obrovskou radost, když vidím, že chtějí hrát. Je to splněný sen.“
A maminka taky hraje tenis? Tatínek: „Ne. Mamince Janě se sluší složit obrovskou poklonu, protože je netenistka, a přesto to naše tenisové šílenství akceptovala a podporuje nás ve všem. Sport našich dcer je velký logistický oříšek, ale bez ní by to nešlo. Ona je ta, která se stará o ten pověstný rodinný krb. Je to důležitý hráč našeho týmu. Když začala jezdit po turnajích i mladší Bára, museli jsme si obě holky rozdělit. Já většinou jezdím s Katkou, Jana s Bárou.“
Tenisový den: Cesty na tréninky a neplánované víkendy Denní režim profesionálního sportovce je plný cestování.
Katka: „Můj typický všední den? Ráno vstanu, jdu na trénink, pak do školy, odpoledne znovu na kurt. Do toho regenerace a kondice, kterou popravdě moc nemusím. Je to vlastně stále o tenisu, i když se snažíme mít i jiný život. Mám ráda dějepis, šachy a taky ráda čtu. Trénuju na Štvanici, Lokomotivě, Olympu a Spojích. Do školy a někdy na tréninky jezdím sama, většinou mě ale vozí táta. Denně strávím v dopravě třeba i dvě hodiny, ale to je prostě daň za to, co mě baví.“
Bára: „Přes týden v pondělí mám od tenisu volno. V úterý a ve středu trénuju s taťkou na Štvanici, čtvrtek a pátek mám na Spojích. Do školy chodím normálně, úlevy mám jen když se na turnaji probojuju do pondělního finále. Na Štvanici chodím i na kondici a regeneraci. S Kačkou si někdy zahrajeme spolu, třeba když máme obě trénink s tátou. Když je volno, občas si zajdeme i na nákupy do Tesca, ale to spíš výjimečně. Jinak mě moc baví kreslení a dějiny.“
Katka: „Když je období turnajů, jsou v podstatě každý víkend. S tenisem se nedá plánovat nic jiného. Nevíte, kdy přesně budete hrát. Na zápas čekáme někdy i hodiny. Když se stane, že v sobotu prohraju, mám volnou neděli. Častěji mi však turnaj pokračuje i v pondělí, což se stalo dneska – měly jsme finále v pondělí místo školy.“
Bára: „Nikdy se nebojím. Když se prostě prohraje, tak se prohraje. I když mě porážky vždycky strašně štvou. Nervozita na kurtu je u mě trochu větší, než by měla být, ale strach ne.“
Bára: „Někdy mi radí, pomáhá mi. Když máme hodinu tréninku s tátou, dohadujeme se, která začne (smích). Je to takové naše hašteření, ale v dobrém.“
Katka: „Když jsme hrály mistráky za stejný klub, tak se stávalo, že jsme hrály v jeden den ve stejném areálu. Ale teď už moc ne. Když hrajeme turnaje, často jsem na druhém konci republiky, než hraje Bára. Potkáme se až doma a tam si rády povídáme. Třeba o tom, jak jsme hrály, co jsme na turnaji zažily. Těch zážitků z turnajů je spousta.“
Tenisové vzory a inspirace: Od tweeneru po Sabalenkovou a sílu českých hráček Každý sportovec má své vzory, které ho motivují.
Katka: „Můj tenisový vzor? Líbí se mi mužský tenis, protože je pestřejší a rychlejší! A pak ty nečekané údery a agresivní hra! Můj oblíbený úder je tweener. Z hráčů jsem měla ráda Rogera Federera a Rafaela Nadala. Toho, protože je levák a já taky, je to Španěl a já se učím španělsky.“
Bára: „Já mám radši ženský tenis, a tam mám ráda Arynu Sabalenkovou. Líbí se mi její agresivní styl hry a že do toho dává všechno. Z českých holek je mi nejsympatičtější Lucie Hradecká, hlavně proto, že je z Letňan, bydlí blízko nás, znám ji osobně. Je to pro mě velká motivace. Ale ráda fandím všem českým hráčkám. Hlavně těm, které potkáváme na Štvanici.“
Co je na tenise nejtěžší a zároveň nejlepší: Psychika rozhoduje o všem Tenis vyžaduje pevnou mysl. Mentální odolnost je často tím, co rozhoduje.
Katka: „Je to zároveň nejtěžší, ale zároveň nejlepší na tenise. Je to ta psychika v zápase. Můžete prohrávat a stále můžete zápas otočit a vyhrát. Naposledy se mi to stalo na Přeboru žen loni v listopadu v Českých Budějovicích. Prohrávala jsem 4:6 a 1:4. A otočila jsem to na 4:6, 6:4 a 6:2! Táta už měl sbaleno, ale já jsem věřila, že to ještě jde.“
Bára: „Mně se to taky stalo, v Havlíčkově Brodě, z 2:5 jsem to otočila na 7:5 a celý zápas jsem pak vyhrála. Já jsem však na kurtu trošku čert, často se rozčiluju. Dokonce jsem už rozbila rám rakety. Na tom musím ještě zapracovat.“
Tatínek: „Když hrajete zápas, nic horšího než prohra se vám nestane. Každý zápas je tak trochu i tréninkem na ten další. Je důležité si uvědomit, že každou chybu můžeme v dalším bodě napravit. A ta tenisová cesta je opravdu běh na dlouhou trať. Po porážce přijde vítězství. A samozřejmě to platí i obráceně.“
Katka: „Je velký rozdíl, když prohrajete první set a vyhrajete ten druhý, cítíte se na koni. Když vyhrajete první set a pak vám ujede vlak do druhého, má výhodu ten druhý. S tím se musíte naučit hrát. Snažím se to hodit za hlavu a naskočit do třetího setu s novou energií.“
Sny a plány do budoucna: Letňany v srdci Obě sestry milují tenis a chtějí se mu věnovat i do budoucna.
Katka: „Mým snem je dostat se do top 100 na světě a zahrát si na Grand Slamech. Vím, že je to obrovská dřina, ale jsem ochotná se o to poprat. Důležitá je pro mě ale i škola, takže chci najít ten správný balanc. A hlavně zůstat zdravá a šťastná.“
Bára: „Chci se pořád zlepšovat a jednou si taky zahrát na velkých turnajích. Předtím bych se chtěla prosadit na českých turnajích. A zahrát si i na Pardubické juniorce, kde kdysi vyhrála Lucka Hradecká, a kde už hrála i naše Katka.“
Tatínek: „Je potřeba si dávat velké a do jisté míry drzé cíle, které však musí být dohlédnutelné a dosažitelné, aby patřičně motivovaly. Takové musí být i ty dílčí, menší cíle. Mým plánem ohledně tenisu našich dcer je, aby se nám povedlo dostat z nich to jejich maximum. Kam až nás to zavede, uvidíme. Zde stoprocentně platí, že cesta je cíl. Ten výsledek pak může být odměnou.“
I přes cestování mají obě Letňany stále rády. Jsou jejich domovem, kam se rády vrací a kde kdysi všechno začalo. Letňany tak možná brzy budou mít další velké jméno ve světě tenisu. Příběh sester Halamových je důkazem, že s odhodláním a podporou rodiny lze dosáhnout velkých věcí.
