Simona Nedvědová: „Nevymlouvejte se na úkoly, hýbejte se“

Děti se nám vrátily do školních lavic, což by ale nemělo být povelem k tomu, aby se přestaly hýbat. Pravda je, že konec prázdnin k tomu trochu svádí. Po hodinách strávených v učebnách by však bylo chybou sedět takříkajíc na zadnicích a se shrbenými zády u obrazovek počítačů nebo tabletů. Právě naopak.
IMG-20240827-WA0007

Pohyb a sport by měly být nedílnou součástí každodenního života v každém věku a školní povinnosti by neměly být záminkou k výmluvám.

Své o tom ví i Simona Nedvědová, která kombinuje sedavé zaměstnání účetní v základní škole s aktivním sportem. K prospěšnému pohybu vede i své okolí. Působí nejen jako osobní trenérka v letňanském fitness centru, je též šéftrenérkou pro oblast Prahy ve sportovní agentuře pro děti Sport Kids. Tady v Letňanech a Čakovicích ji mnozí školáci dobře znají ze sportovních programů Nadace Sport2Life. Zahlédnout ji můžete také s číslem na dresu – například při běžeckých závodech s překážkami, kde pravidelně sbírá medaile.

Jak tohle všechno stíháte?
Život bez pohybu si vůbec neumím představit. Sportuji odmalička,je to pro mě přirozená věc. K tomu ráda překonávám svoje vlastní limity. Začalo to kdysi atletikou, volejbalem a tenisem, ale zlom přišel s aerobikem, kterému jsem se závodně věnovala celou dekádu. Během té doby jsem získala několik titulů mistryně ČR ve fitness aerobiku a v roce 2009 jsem se v rámci soutěže Miss aerobik stala Miss sport a Miss média. To byla příjemná satisfakce.

Co vás po skončení závodní kariéry přivedlo k trénování dětí?
Vždycky jsem měla touhu předávat své zkušenosti dál. Po ukončení závodní kariéry jsem začala trénovat malé svěřence, se kterými jsme vybojovali několik mistrovských titulů. Viděla jsem, jak moc dětem pohyb chybí a jak důležitý je pro jejich zdravý vývoj. To mě motivovalo ke studiu, abych získala trenérskou licenci a mohla se věnovat i dalším sportům. Když jsem se v roce 2021 přidala k Nadaci Sport2Life, bylo to pro mě přirozené pokračování mé práce s dětmi.

Jaký vliv má podle vás pravidelný pohyb na děti?
Pohyb je pro děti naprosto klíčový. Pravidelná fyzická aktivita zlepšuje motorické dovednosti, posiluje imunitu a také pomáhá v psychické oblasti. Děti, které se hýbou, mají lepší soustředění, lépe zvládají stres a celkově se cítí šťastnější. Navíc sport učí disciplíně, týmové spolupráci a fair play, což jsou hodnoty, které děti využijí v životě i mimo sportovní prostředí.

Co byste doporučila školákům, kteří mají kvůli učení málo času na sport?
Není potřeba trénovat hodiny denně. Stačí zařadit krátké, ale pravidelné pohybové aktivity. Děti mohou jít třeba pěšky do školy, jezdit na kole nebo si během přestávek zacvičit pár jednoduchých cviků na protažení. Klíčem je najít pohyb, který je bude bavit. Ráda doporučuji například zábavné aktivity jako skákání na trampolíně nebo jízdu na skateboardu. I krátká hra na hřišti s kamarády může mít velký přínos.

Máte nějaký netradiční tip, jak pohyb zapojit do běžného dne?
Jednou z možností je „pohybové učení“. Děti si mohou opakovat látku tím, že si při učení zároveň hází míčkem nebo si ke každé správné odpovědi dají dřep. Tím se do učení zapojí fyzická aktivita, která pomáhá lépe si látku zapamatovat a přitom se odreagovat. Když to spojíte s rytmem, třeba při skákání přes švihadlo, učení může být nejen efektivnější, ale i zábavnější.

Jak se vám daří udržet rovnováhu mezi prací, trénováním a závoděním?
Pro mě je klíčové plánování a dobrá organizace času. Jsem zvyklá si rozvrhnout den tak, abych se zvládla věnovat jak práci, tak rodině a svým koníčkům. Velkou roli hraje i to, že mě sport opravdu baví a mám pro něj vnitřní motivaci. Často se účastním závodů, jako jsou Sparťan Race nebo Urban Challenge, které mě posouvají dál a dávají mi nové výzvy. Když se na něco těšíte, snadněji si na to najdete čas.

Jaké jsou vaše další plány?
Být šťastná, zdravá a prospěšná. Chci pokračovat ve své práci s dospělými i dětmi a nadále je vést k aktivnímu životu. Baví mě po máhat dětem objevovat, co je baví, a vidět jejich radost z pohybu. To je pro mě největší odměna.

Ptala se: Hanka Hejsková / Foto: archiv Simony Nedvědové

Sdílejte článek

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter

Další články