První zpráva o Letňanech pochází už z dob slavného Karla IV.
V roce 1347 je v souvislosti s Letňany zmiňován poplužní (neboli panský, tedy s půdou na obdělávání) dvůr pražského měšťana Mikuláše Velflina od Věže. V polovině 17. století se vesnice stala součástí vinořského panství šlechtického rodu Černínů, původem z Chudenic u Klatov. O dvě století později, v roce 1850, získaly Letňany jako obec samostatnost, v té době však byly ještě bez kapličky. Na jejím místě tehdy stála jen dřevěná zvonička, která zřejmě jako jinde na vsi zvonila poledne, umíráček nebo na poplach v případě nebezpečí. Zděná kaple se zvonicí byla postavena v pozdně klasicistním slohu až v roce 1865.
Kaple mezi paneláky
Původní starou náves nahradilo v druhé půlce 20. století současné sídliště a dnes už ji připomíná jen název prostranství s parčíkem, jezírkem a hřišti a právě kaple sv. Kříže. Ta představuje jedinou stavbu, která se tady z původní zástavby zachovala. Chrání ji ohrádka a stromy a je pozoruhodná i tím, že jde o spojení výklenkové kaple a zvonice, což jinak není u podobného druhu staveb příliš obvyklé. Zvonice ve tvaru hranolu kapli převyšuje a je k ní připojena ze severní strany. Když si podrobně prohlédnete reliéf velkého kříže v kapli, uvidíte, že má jetelové zakončení.
Kulturní památka s neobvyklým zdivem
Jestli chcete kapli popsat trochu podrobněji a odborněji, sokl je vyzděný z neomítaných pískovcových kvádrů a nad ním pokračuje kvádříkové zdivo. Průčelí kaple má charakter portiku s pilastry (dekorativními sloupy), které nesou vlys a římsu. Výklenek kaple je zaklenutý valenou klenbičkou a vstup do ní rámuje plasticky zvýrazněný oblouk (tzv. archivolta). Do kaple se vstupuje zezadu a vstup je chráněný mříží. Zvonice má čtyři půlkruhová okna a celá stavba je krytá jehlancovou střechou s litinovým křížem. Schválně si to, až půjdete kolem, všechno pořádně prohlédněte.
V roce 1991, kdy byla kaple vyhlášena kulturní památkou, se také dočkala citlivé opravy. V Památkovém katalogu Národního památkového ústavu, odkud čerpáme i její popis, je dnes vedená jako „vynikající ukázka drobné sakrální stavby v období 2. poloviny 19. století“. Její památková hodnota se vztahuje i na to, že jde o architekturu, na kterou bylo užito, v Praze málo obvyklé, pískovcové zdivo. A díky farnosti sv. Remigia v Čakovicích dnes stavba také občas ožívá duchovním a kulturním programem.
Text: Jana Bohutínská, Foto: www.drobnepamatky.cz
