Když jsem byla malá holka, udály se u nás doma snad všechny představitelné vánoční katastrofy. Držela jsem půst a byla jsem zklamaná, že se mi nezjevilo zlaté prasátko. Živě si vybavuji, jak se nám o Štědrém večeru vánoční stromeček poroučel k zemi a hořel ubrus od svíčky. Vybavuji si, že se půlnoční mše v kostele v naší čtvrti jako na potvoru nekonala zrovna ten rok, kdy jsme se na ni do zimy zachumlaní v šálách vypravili. Pamatuju si, jak jsme se jednou hromadně přiotrávili při lití olova a v mátohách jsme z těch stříbrných ztuhlých chuchvalců stejně nevyluštili vůbec nic. Co by člověk neudělal pro tradici a zvyky, viďte?
Máme rozdílné vánoční zvyklosti
Až když jsem byla o něco větší, pochopila jsem, co je to advent a proč čtyřikrát o neděli s mámou zapalujeme svíčky. A v dospělosti mi secvaklo, jak můžou být advent i celé vánoční svátky fajn, když se do nich nesnažím nacpat návštěvy u všech příbuzných do xtého kolene, protože některé počkají na leden, vědomě se vyhýbám stresu a chci si sváteční dny hlavně užít. I za tu cenu, že cukroví není na stole dvacet druhů a nic, opravdu vůbec nic není doma o Vánocích perfektní. Cením si toho, co se mi na Vánocích líbí – možnosti být doma spolu a s trpělivostí i s respektem chápat, že každý máme rozdílné vánoční zvyklosti. A co vlastně slavíme? Různě. Zimní slunovrat připadá na 22. prosince. Nastává jím astronomická zima. Je nejkratší den a nejdelší noc.
Je to zlom, od té doby se zároveň začínají dny zase pomalu prodlužovat. Cyklus roku se obnovuje, slunce je nejslabší, ale také se v tomto čase znovu rodí a začíná, nejdřív téměř neviditelně, zase sílit. Představte si, jak mocné to bylo mystérium naděje a obnovy v předkřesťanské době, kdy bylo Slunce samotným bohem. Později překryl tuhle symboliku jiný příběh o víře a naději, ten křesťanský, s nímž dnes máme v evropské kultuře Vánoce spojené. Období Vánoc tak až do oslavy Tří králů 6. ledna připomíná biblické události spjaté s narozením Ježíše Krista.
Oživte si tradice a rituály svým osobitým způsobem
Na dnešní době mám ráda, že není potřeba se do ničeho nutit a každý může dát vánočním svátkům svůj vlastní obsah. Třeba i různý v rozličných fázích života – jiný, když jsou doma děti a Vánoce se chystají pro ně, odlišný, když slavíme v páru, sami či s přáteli. Jsme v tom svobodní. Oslavy Vánoc jsou mnohovrstevné, pro někoho je to svátek civilní nebo přírodní v souvislosti se slunovratem, pro jiného má zásadní a hlubokou křesťanskou duchovní podstatu.
Než ale ctít tradice, ke kterým nemáte vztah, necítíte s nimi spojení nebo vás stresují a štvou, raději oslavte svátky po svém. Utvořte si své vlastní tradice a rituály, které vás propojí s rodinou a s přáteli, naplňte staré tradice svým vlastním životodárným a osobitým obsahem. Berte to třeba tak, že jsou Vánoce čokoládová pralinka, do které patří jakýkoliv krém podle vaší chuti, kterýkoliv oříšek i kandované ovoce, klidně moravská slivovice nebo třeba prvotřídní karibský rum. Smlsněte si na nich.
Krmíme srnky, zdobíme dům a slavíme Vánoce i Chanuku
Udělala jsem si ze zvědavosti malou neformální anketu ve svém okolí. Jaké máte své vlastní rodinné vánoční zvyky? – ptala jsem se. A je jich tolik! Někdo chodí na štědrovečerní večeři pokaždé do jiné restaurace, dá si, na co má chuť a zásadně doma nevaří. Jiný zamíří každý rok krmit srnky nebo jen na obyčejnou štědrovečerní lesní procházku, pokaždé na totéž místo. Dozvěděla jsem se, jak v jedné česko-židovské domácnosti rozvinuli s dětmi umění oslavit Vánoce i Chanuku, která jim těsně předchází. A jinde zase ke štědrovečerní večeři nesmaží jen kapra, ale také obalovaný květák nebo brokolici pro vegetariánské hodovníky. Mezi zvyky se objevila praxe, kdy každý dostane pod stromeček jen jeden dárek, o to pečlivěji vybraný. A jiní dospělí jdou ještě dál a místo nákupu věcí pod stromeček pořizují potřebnosti pro charitativní organizace, čímž se brání vánoční komerci a radost mají hlavně z toho, jak zlepšují sváteční čas druhým. Jedna žena mi povyprávěla, jak miluje svůj dům hojně vyzdobený vánočními dekoracemi, což si nikdy nenechá ujít a dá si na tom záležet. A jeden pán se mi svěřil, jak je fajn potkat se na Štědrý den ve stejném podniku s kamarády, s nimiž se jindy celý rok nevidí.
Pobýt spolu v laskavosti
Mnohé z toho možná vypadá všedně, ale pro ty konkrétní lidi je to svátek, rituál. Je to pro ně velmi osobní oslava, na niž se každý rok těší a která je sbližuje s ostatními i se sebou, s tím, co je pro ně důležité a co si chtějí každý rok zopakovat. Ať už tedy mají vaše svátky pevný řád, náboženský či nenáboženský, nebo spíš rádi experimentujete, ať už jíte rybu a bramborový salát, nebo řízek, ať už máte stromek, který píchá špičkou do stropu, nebo si z ekologických důvodů vezmete jen nějaký malinký z půjčovny, ať je venku bílo, nebo blátivo, je sváteční pocit přesně to, o co se vyplatí usilovat – svátek v kontrastu k hektické každodennosti plné povinností. Radost. Výdech a možnost strávit v laskavosti čas různým způsobem spolu. Pokud je to alespoň trochu možné…
Autor: Jana Bohutínská
