Od té doby se pochopitelně školství podstatně proměnilo a vyvinulo. Co zůstalo, je jeho úloha začlenit mladého člověka do sociálního systému a vychovat ho nejen tak, aby dokázal číst a psát, ale aby měl i všeobecný přehled a mohl se svým jednáním a názory aktivně zapojit do okolní společnosti. Málokdo si v dospělosti pamatuje kolektiv dětí z jeslí či ze školky. Ale spolužáci ze základních škola někdy i středních škol se pravidelně scházejí i po 30, 40 či 50 letech. Mají podobné vzpomínky a byli to jejich učitelé, kteří formovali jejich vstup do života v době, kdy se jim nemohli věnovat rodiče.
Postupně – i když nikoli rychle – se také mění i přístupy ke vzdělání. Dříve naše školství charakterizovalo především memorování a biflování vybraných informací. Dnes jde o to, ukázat směr a místo, kde student své znalosti najde, a částečně nechat i na něm, ať si sám zvolí to podstatné.
Moderní děti jsou se svými znalostmi mnohem dál než generace jejich rodičů. Vyznají se v počítačových programech i aplikacích, sdílejí dojmy, videa, fotky či prezentace přesnými a rychlými pohyby prstů po displejích mobilů. Komunikují anglicky, mluví bez zábran s přáteli na druhé straně zeměkoule stejně jako s umělou inteligencí. Odlišná sexuální orientace, deprese či fake news, nic pro ně není tabu. Internet berou jako samozřejmou studnici vědomostí fungující 24/7, kde dokážou najít věci, o kterých se těm dříve narozeným ani nezdálo. „Studenti jsou sice rok od roku dospělejší a chytřejší, ale současně jsou i zranitelnější,“ konstatuje ředitelka neziskové organizace Dělej, co tě baví, Jiřina Faloutová
Lidský magnetismus
Budovy škol zůstávají i ve virtuální a elektronické době základním kamenem vzdělávání. Nejenže se tam předávají všeobecné znalosti a vědomosti, ale mládež se učí logickému uvažování a tvořivému řešení problémů. Stejně tak jako komunikovat a navazovat vztahy. Škola je dodnes místem setkávání stejně důležitým, jako byly dřív ve vesničkách a maloměstech náměstíčka s krámky, hospodou či kostelem. Vždy se tam něco dělo a místní se tam potkávali a sdělovali si své zážitky. Neboť lidé vždy přitahují další lidi a i malé aktivity vytvářejí podhoubí po další aktivity.
little boy climbs up the ladder on the playground. child climbs confidently up the ladder against the blue sky. copy space for your text 
Joyful friends trying to catch flying parachute
Letňany se staly samostatnou obcí až v roce 1850, ale do tzv. obecné školy, jakož i do kostela se tehdy ještě chodilo nejprve do Třeboradic a později do Čakovic. První vlastní školu tak získaly až ve 30. letech minulého století, paradoxně v době hospodářské krize. Přesto školní budova, honosně nazvaná Studijní ústav, tvořila od té doby jednu z centrálních fotografií na starých pohlednicích z Letňan, kde stála hrdě po boku kasáren a vznikajících továren. Slavnostní otevření školy v Rychnovské ulici se konalo 28. října 1931 a v jejích školních lavicích se vystřídalo hned několik generací obyvatel. To vše, než vznikla další budova, dokončená mezi lety 1963–4 v ulici Třinecké ulici, na jejíž stavbě se podíleli i sami občané.
Zdarma tam odpracovali 17 000 hodin. Postupem let přibyly i další dvě základ ní školy – ZŠ Tupolevova a ZŠ Fryčovická, stejně jako mateřská škola v ulici Beranových.
Přirozený proces růstu
Ale školek a základních škol není nikdy dost. Zatímco za poslední dekádu vzrostl počet těch prvních v Praze téměř o stovku, u těch druhých se zvýšil pouze o tři desítky. Takový rozdíl se musí dřív či později nemile projevit, zvlášť když i statistiky ukazují, že se počet žáků v hlavním městě od roku 2009 neustále zvyšuje. V loňském roce tak navštěvovalo 286 pražských základních škol přes 112 000 žáků, což potvrzuje fakt, že v hlavním městě připadá na jednu školu podstatně více žáků než v okolních krajích. K tomu se přidává problém s dopravou v metropoli, kdy minimálně jeden rodič často půl pracovní doby „taxikaří“, aby své potomky za vzděláním vůbec někam dopravil. Čtvrtě s dostatečným a ještě nezastaveným prostorem, mezi které původní vesničky ohraničené poli, ať už to byly Letňany či Čakovice, patří, by tak měly mít větší snahu budovat nové školy přímo na svém dosud nezastavěném území. Tak, aby byly snadno dostupné pro místní i pěšky a jejich obyvatelé nemuseli děti nikam jinam vozit. Dostatek investičních projektů a cenově příznivější bydlení láká do okrajových částí Prahy mladé rodiny, které budou brzy místa ve školách pro své potomky potřebovat. A podle všeho i sama Praha by měla mít zájem na spolupráci se jediným ze soukromých investorů, soukromým investorem, který chce v oblasti Letňan a Čakovic vybudovat novou obytnou čtvrť a v rámci odhadovaných nákladů 70 miliard korun do ní zakomponovat hned několik škol a školek. Staré známé přísloví říká, hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Hloupost se v tomto případě projevuje pouze v nerozhodnosti dát některým snahám o zlepšení oblasti konečně zelenou. Stará moudra nás učí, že příležitosti je třeba využívat a že největší překážkou na cestě k pokroku často bývá obyčejná nerozhodnost. Často ke škodě všech zúčastněných.
Autor: Petr Tůma
