Velkým vzdělávacím komplexem, který vyrostl a dále roste v Čakovicích, je školní kampus. V jaké fázi tohoto ambiciózního projektu se právě nacházíme?
První projekty začaly v roce 2010, později se na základě demografických studií rozvinula myšlenka kampusu, který zajistí, že budou mít čakovické děti i výhledově kam chodit do školy, a propojí areál základní, soukromé i mateřské školy a gymnázia. Už teď máme v naší škole přes 1 400 dětí, což z nás spolu s líbeznickou a boskovickou základkou dělá největší v Česku. Nyní za sebou máme tři rekonstrukce budov, vybudování nástavby a jedné nové budovy. Aktuálně se staví další trakt, napojený na stávající školní budovu, což je první část dalšího čtyřetapového projektu. Odhaduji, že ještě dekádu bude stavba kampusu pokračovat.
A na co se těšíte, až bude hotovo?
Těším se, že budeme mít dost variabilních vzdělávacích prostor pro děti. Těším se i na zázemí pro učitele a jejich individuální práci s dětmi, které nám teď zoufale chybí. Pak budeme mít konečně prostory školy vhodné pro vzdělávání ve 21. století, na které budou moci být Čakovice hrdé.
Do chodu školy určitě od konce února zasáhla také válka na Ukrajině. Kolik ukrajinských dětí se u vás učí a jak sem zapadly?
Máme u nás 72 ukrajinských dětí začleněných do běžných tříd. Malé děti chodí pětkrát a větší děti čtyřikrát týdně na hodiny češtiny. Mezi našimi kmenovými zaměstnanci máme kolegyně učitelky a vychovatelky ukrajinského původu a pomáhají nám s tlumočením. Jedna z kolegyň zároveň koordinuje individuální adaptační procesy pro jednotlivé děti. Ale na to, abych celkově zhodnotil, zda se adaptace povedla, je ještě příliš brzy.
Hodně se řeší téma dezinformací. Museli jste ho v souvislosti s válkou posílit?
Nic nadstandardního jsme zatím podniknout nemuseli. Dezinformacím a mediální gramotnosti se věnujeme v českém jazyce, občanské výchově i dějepisu, mediální a etickou výchovu máme jako samostatné předměty. Napříč všemi předměty děti učíme, že je potřeba si informace ověřovat z více zdrojů. Uvidíme, co bude potřeba dál. Zatím je společnost nastavená altruisticky a solidárně, obávám se ale, že to v této míře nevydrží a bude přibývat i dezinformací mířených na děti, na což budeme muset reagovat. Už teď jeden případ mezi dětmi řešíme. Obecně bych řekl, že je naprosto zásadní rozvíjet u dětí čtenářskou gramotnost a kritické myšlení, aby z nich vyrostli sebevědomí lidé s vlastním názorem, schopní kriticky myslet.
Vy sám učíte finanční gramotnost. Co děti zajímá a jak k financím přistupují?
Máme ji v deváté třídě jako povinný předmět. Já ji letos učím prvním rokem, proto jsem se na začátku dětí ptal, co je zajímá. Překvapilo mě, jaký zájem mají o investování, což je teď až módní vlna díky youtuberům a různým kanálům na sociálních sítích, které ve výuce využívám. Dětem vysvětluji, že investování není pro život nezbytné, ale může jim pomoci. Myslím, že je pro ně užitečné nacvičit si také to, jak funguje bankovnictví, věnujeme se rodinným rozpočtům a mluvím s nimi preventivně o dluhových pastích a exekucích. Výhledově bych rád přizval lidi z byznysu, aby dětem řekli víc o podnikání, a jsem zvědav i na připravovanou aplikaci Nekrachni, která se finanční gramotnosti věnuje.
Co mohou udělat sami rodiče, aby podpořili finanční gramotnost svých dětí?
Překvapilo mě, jak málo deváťáků má vlastní bankovní účet. Je jich zhruba jen deset procent. Moje děti mají své účty a platební karty od první třídy a učí se tak samostatně starat o určitý finanční obnos. Je důležité, aby se to děti naučily co nejdříve, což zřejmě rodiny trochu podceňují.
Jak by podle vás měla vypadat a kam by měla směřovat základní škola Dr. Edvarda Beneše v nejbližších letech?
Budeme tu dál naplňovat vizi školy jako místa, kde se dětem líbí, kde se cítí dobře, kde se vše řeší v souladu s jejich zájmy a kde se nejen naučí povinný obsah kurikula, ale učení si i oblíbí. Vždyť učit se budou celý život.
Text: Jana Bohutínská
