Jednou za čtyři roky máme díky komunálním volbám možnost zásadně ovlivnit, co se v naší čtvrti bude dít a kam bude směřovat. Byla by škoda tuhle šanci nevyužít. „Je dobré si uvědomit, že málokdy máme to štěstí, že můžeme volit politickou stranu, se kterou souhlasíme naprosto ve všem. Často musíme dělat kompromisy. Je ale lepší volit někoho, s kým alespoň v tom důležitém souhlasíme, než nevolit. Jinak totiž o složení zastupitelstva rozhodnou ti, kteří volit šli, a třeba to složení bude ještě horší, než náš kompromis,“ radí politolog Miloš Gregor zaměřující se na volební kampaně v českém prostředí.
Většina lidí programy nečte. A dělá chybu.
Základním dokumentem, s nímž se jednotlivé subjekty ucházejí o přízeň voličů, jsou samozřejmě jejich programy. „Není to přesný popis toho, co se stane, když nějakou politickou stranu budeme volit, ale spíše vize toho, jaký vývoj by si daná strana přála. V naprosté většině případů totiž bude muset vládnout v koalici s dalšími subjekty, proto se jí nepodaří prosadit svůj program kompletně,“ vysvětluje Miloš Gregor. Jeho kolega Jiří Pehe potom doporučuje, jak volební programy číst: „Stejně jako v celostátních volbách do sněmovny či v krajských volbách samozřejmě volič může rovnou vynechat obecná prohlášení, která obvykle nemají žádnou relevanci. Konkrétní záměry jednotlivých kandidujících subjektů je pak dobré porovnat s jejich politickou minulostí v obci a s personálním složením kandidátky.“
Před příliš jednoduchými řešeními a nedostatkem zkušeností varuje vedoucí katedry politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity Otto Eibl: „Pozor bychom si měli dávat na kandidáty–křiklouny, kteří nejlépe ví, co obec potřebuje a jak toho rychle dosáhnout. Stejně tak bychom měli být opatrní vůči lidem, kteří nemají žádnou politickou zkušenost. Může se stát, že v dobré víře vedou agresivní kampaň, která může dávat smysl, ale poté, co získají mandát a převezmou moc, zjistí, že zaběhnuté postupy v mnoha případech rychle měnit nejde.“
Jsou lepší zavedené strany nebo místní sdružení?
Oproti parlamentním volbám kandidují v těch komunálních často nejrůznější místní sdružení. Většina oslovených odborníků přitom neviděla problém v tom, že tyto subjekty nepůsobí na celostátní úrovni a nejsou tak ideologicky ukotvené jako klasické politické strany. Spíše jim vadilo, pokud za takovými sdruženími či hnutími nebyla žádná historie. „Nelze poznat dopředu, jak dobře někdo obec povede, lze to posoudit jen na základě zkušenosti z minulosti. Proto preferuji subjekty s historií a nejsem příliš pro to, aby vznikaly nové. Přijde mi to zdravější pro demokracii,“ říká k tomu děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy university a politolog specializující se na komunální politiku Stanislav Balík.
Známý český politolog a politický komentátor Jiří Pehe už ale tak rezolutní není a vyjmenovává konkrétní předpoklady, za nichž k podobným sdružením nedůvěru necítí. „V komunálních volbách nemá podle mě příliš velký smysl rozlišovat mezi tradičními stranami a ad hoc subjekty. Důležitější je program a složení kandidátky, kde musí být důvěryhodné osobnosti,“ uvádí Pehe. „Rozhodně by si ale měl volič všímat, zda subjekt nevznikl účelově a neprosazuje spíše nějaké skryté podnikatelské zájmy.“
Volit jednotlivé kandidáty není tak jednoduché
V komunálních volbách řadu kandidátů známe osobně nebo známe někoho, kdo s nimi má osobní zkušenost. Navíc u těch, kteří už v zastupitelstvu působili v minulém období, si můžeme snadněji než u parlamentních politiků prověřit, jakou práci pro obec odvedli.
Zdálo by se tedy, že vůbec nejlepší bude vybrat si z kandidátek jednotlivé osobnosti a dát jim hlasy bez ohledu na stranickou příslušnost. Děkan Masarykovy University Stanislav Balík to ale nedoporučuje: „On se ten náš volební sytém sice tváří, že je personalizovaný, ale ve skutečnosti nám neumožňuje oddělit kandidáta od listiny. Velmi často, když volím určitého kandidáta, tak volím i další, kteří jsou na kandidátce nad ním (více viz video pod textem). Radím proto spíše volit takovou kandidátku, kde mi bude nejméně vadit, kdyby se do zastupitelstva dostali všichni.“
A čeho bychom si tedy měli na kandidujících subjektech nejvíc všímat a na co si dát naopak pozor? Hezky to na závěr shrnul politolog Otto Eibl: „Měli bychom se zajímat, jestli mají na kandidátce kompetentní lidi, jimž je možné důvěřovat, nebo jde naopak o takové, kteří bez jakékoliv zkušenosti vykřikují líbivá hesla o rychlých řešeních. V tom druhém případě je na místě zpozornět a nenechat se opít rohlíkem.“
Nechte si od Otto Eibla a Miloše Gregora vysvětlit úskalí volby preferenčním hlasem.
Tento článek je mírně zkrácenou verzí textu z tištěného časopisu Čtvrťák, který by vám měl v nejbližších dnech přijít do poštovní schránky. Pokud si chcete plné znění nebo další zajímavé články přečíst hned, stáhněte si pdf nového čísla.
Text: Rudolf Král
