Mluvíme spolu na začátku ledna. Na co se v roce 2025 pracovně nejvíce těšíte?
Nebývá to pravidlem, ale tento rok začíná prací na několika projektech, na které se moc těším. Nechci jmenovat žádný konkrétní, protože nikdy nežiji jen jedním nejoblíbenějším. Mám na své práci rád možnost věnovat se více různým úkolům najednou, což mě jednak baví, ale také se díky tomu neustále učím.
Loňský rok přinesl zahájení obnovy horní části Václavského náměstí, za jejímž návrhem stojíte. Oproti současné podobě se rozšíří pěší zóny, budou vysázeny nové stromy a na náměstí se také vrátí tramvajová trať. Soutěž na tuto revitalizaci jste vyhrál již v roce 2005, projekt byl ale několikrát pozastaven či odložen. Jaké to je dočkat se po tolika letech realizace svého projektu?
Proměna Václavského náměstí by mohla sloužit jako ukázka toho, jak dalece zamotané je klubko jménem Praha. Od soutěže budeme na jaře „slavit“ už 20. výročí a vida – konečně i horní polovina náměstí se začala realizovat. Ale nebuďme příliš optimisté. Na dokončení prací si Pražané počkají ještě další tři roky. Omlouvám se za ironický tón, ale pomáhá mi překonávat chmurné úvahy. Nicméně na již dva roky otevřené dolní části náměstí je možné už teď pozorovat rozdíl v charakteru života tohoto náměstí, které je bezesporu nejdůležitějším náměstím v Praze. A to je určitě něco, kvůli čemu má smysl tak dlouho na realizaci čekat.
S plánovanou novou tramvajovou tratí se Václavské náměstí v budoucnu propojí i s projektem Nový Hlavák. Byl jste v komisi, která návrh vybírala. Jak vnímáte reakce veřejnosti a odborníků na vítězný koncept po vyhlášení soutěže?
Představte si, že by dnes chtěl někdo umístit dálnici a halu s parkovištěm do městského parku s jezírkem a vodopádem před secesní budovu Hlavního nádraží. To by ho odborná i laická veřejnost určitě, a naprosto oprávněně, ukřižovala. No a když vítězný návrh mezinárodní soutěže usiluje po mnoha letech o nápravu tohoto zločinu, tak odborná i laická veřejnost tento historický omyl paradoxně brání. Hodnotit návrh na základě dřevěných sloupů je podle mě projev nepochopení problému v širším kontextu.
Možná jste právě pojmenoval jeden z paradoxů českého stavebnictví. Ale nebude jediný. Při návštěvě zahraničních měst, jako jsou Mnichov, Kodaň nebo Varšava, si totiž snadno všimneme rozdílů v dynamice a kvalitě výstavby v porovnání s Prahou. Co si myslíte, že je největší překážkou v rozvoji českých měst? Proč se většina projektů tak často protahuje?
Těch faktorů je opravdu celá řada a jejich vliv se v průběhu času dost mění. Zastaralá legislativa, neschopnost nalézt společenský konsensus ohledně územních plánů, nepředvídatelné prostředí. Dalo by se říct, že to jsou takové dětské nemoci, kterými si asi musí projít každá společnost. A ano, možná by se dalo namítnout, že se přeci stačí podívat přes hranice a dobrých inspirací uvidíme spoustu. Na druhou stranu, někdy si i v těchto městech říkám, že není dobré to s tím rozvojem moc uspěchat. Vím, že se mnou většina architektů a developerů v tomto ohledu nebude souhlasit. A lidé toužící po dostupném bydlení rovněž ne. Když ale vidím, čím se někdy zastavují nejen periferie měst, ale i drahocenné brownfieldy, nemohu se ubránit pocitu, že by si to místo zasloužilo počkat na lepší dobu, ve které budou žít uvážlivější lidé.
Koncept jednoho takového brownfieldu jste měl možnost přímo ovlivnit. Jste autorem studie nové městské čtvrti Avia City na pomezí Letňan a Čakovic, která ale na svou realizaci stále čeká. Co podle vás za prodlevou stojí? Můžete nám projekt přiblížit?
Za prodlevou Avia City stojí přesně ty faktory, které jsem právě popsal v obecné rovině. Ale samozřejmě těch důvodů je víc. Brownfieldy jsou zatížené kontaminací a zastaralou infrastrukturou. A přestože by měly být zastavovány přednostně vzhledem k jejich poloze uvnitř města, tak pro investory je právě ta historická zátěž území velkou brzdou. Proto si myslím, že by vedení města mělo přihlížet i k těmto faktorům. A lokality na okrajích měst by měly být před zástavbou naopak chráněny. Praha a další česká města jsou velmi řídce zastavěny, což zvyšuje náklady na veškerou infrastrukturu a snižuje dostatečnou veřejnou vybavenost, protože v rozptýlené zástavbě je taková vybavenost ekonomicky nerentabilní. Obávám se ale, že přestože jsou tyto informace všeobecně známé, bude trvat ještě dlouho, než dojde ke konsensu se jimi řídit.
Jaké výzvy nebo příležitosti s sebou rozsáhlý projekt typu Avia City přináší?
Jak už jsem zmínil, výzvy tohoto projektu souvisejí s kontaminací a odstraněním veškeré zátěže z minulosti, což je v celkovém rozpočtu projektu mimořádně nákladná položka. Jsem ale přesvědčený, že právě lokalita je pro Avia City také velkou příležitostí. Mluvíme o místě, které je v dostupnosti metra, vlaku a plánované tramvajové linky. Takže ideální místo pro dostupné bydlení – být vlakem za 20 minut v centru města je luxus. Kromě toho Avia City nabídne Pražanům nové školy a školky, což spolu s dopravní dostupností může být klíčovým faktorem při rozhodování o místě k životu. A to jsme ještě nemluvili o naplánovaných volnočasových aktivitách. Je tu například velkoryse řešený systém parkových ploch, které jsou propojené cyklostezkami s lesoparkem v Letňanech a Čakovicích. Jedná se ale v tomto okamžiku o urbanistickou vizi, která se bude realizovat dlouhá léta během několika etap a za účasti řady architektonických týmů, čímž bude snad docíleno i vzhledové rozmanitosti.
Na jakých dalších projektech studio Jakub Cigler Architekti nyní pracuje?
Vedle rezidenčního projektu Parková čtvrť, kde připravujeme realizaci druhé etapy, pracujeme na multifunkčním projektu na Vinohradské třídě, kousek od Národního muzea. Realizuje se projekt přestřešení Masarykova nádraží, kde vznikne přímo nad kolejemi nové náměstí s parkovou úpravou. A dokončujeme nádraží Bubny u stanice metra Vltavská, které bude hotové už v tomto roce. Projekty nádraží mi dělají obzvlášť velkou radost. Věřím totiž, že jejich kvalita zvýší zájem o železniční dopravu. Aut je nesnesitelně moc a cestování komfortním vlakem je skvělé řešení.
Architektonická praxe často bývá o hledání společného dialogu, což může zahrnovat i kompromisy. Které priority považujete za natolik důležité, že byste od nich jen nerad ustupoval?
Práce architekta je postavená na důvěře mezi ním, klientem a všemi zainteresovanými stranami, tzv. stakeholdery. V atmosféře vzájemné důvěry je pak možné hledat společný konsensus. Každý projekt má své ekonomické i společenské limity, v jejichž rámci je třeba hledat maximálně kvalitní a vyvážené řešení. Každý projekt má v sobě také zakódované něco, čemu říkám DNA. A z toho ustupovat nelze. Protože jakmile je toto DNA – tedy princip nebo elementární charakter projektu – jakkoli narušené, projekt nemůže pokračovat.
Pokud byste měl možnost změnit na českém stavebnictví tři věci, co by to bylo?
Nejvíce mi vadí netrvalost současné stavební produkce, a to nejen v Česku. Žijeme ve městech sestavených z budov starých staletí, zatímco dnešní stavby potřebují zásadní rekonstrukci už po 20, 30 nebo 50 letech. To je neudržitelné. Sotva doplatíte hypotéku a už si můžete začít šetřit na nová okna či fasádu. Absurdní. Věřím také, že by architekti měli být tolerantní k práci svých kolegů. V různorodosti, pokud je kvalitní, je totiž určitá bohatost. A určitě bych změnil zastaralou legislativu, která v některých ohledech brání plnění důležitých ESG kritérií. Ale to je téma pro dlouhou a poměrně odbornou debatu.
Pojďme se ještě vrátit k Praze. Na co by se mělo vedení města zaměřit, aby se tu lidem žilo lépe?
Vy mi teda nedáváte lehké otázky! Nechci dávat, jak se říká, „knížecí rady“. Vidím, jak je v tomto městě složité čehokoliv dosáhnout, přestože je ve vedení města řada skvělých a kompetentních lidí. A navíc musím říct, že se v poslední době řada věcí mění k lepšímu. Co ale vidím jako důležité? Z hlediska dopravy považuji za smysluplné zaměřit se na tramvaje a vlaky, tedy městský S-bahn. V urbanismu rozhodně rozvoj brownfieldů a omezování rozšiřování města do polí. A důležitá je i údržba toho, co ve městě už máme. I když je to nákladné a často ne tak viditelné, je to hodně důležité.
No a naopak – co máte na Praze rád, čeho si vážíte?
Na Praze mám nejradši to, co dělá Prahu Prahou. Město ležící na řece, mezi sedmi pahorky, díky nimž ho můžete pozorovat z neskutečného množství horizontů a úhlů. Město, v němž se mísí všechny architektonické epochy a styly, což vytváří fascinující konglomerát, který není vůbec nahodilý, přestože nebyl vždy plánován, ale vznikal přidáváním dalších vrstev na ty již prověřené časem.
Na který ze svých realizovaných projektů se chodíte dívat nejraději?
Víte, já mám hodně dětí a ještě více vnoučat. Každé je jiné a každé mám rád jiným způsobem, ale stejnou měrou. A přesně tak to mám i s realizacemi, na kterých jsem se svými kolegy pracoval. Ze všech mám radost a přemýšlím, jestli do města vrostou jako jeho trvalá součást, nebo budou nahrazeny novou vrstvou, jak se to vždy dělo, děje a dít bude.
Zdeňka Pokorná, Foto: JAKUB CIGLER ARCHITEKTI
