Jak byste rád Čakovice rozvíjel v delším časovém horizontu? Jak by podle vás měly vypadat za nějakých dvacet třicet let?
Další rozvoj bychom chtěli prioritně směřovat do zástavby rodinných domů a vilek. Rádi bychom pokračovali v nastoupeném trendu, protože Čakovice se za poslední dvě desetiletí hodně zlepšily. Jsem zdejší rodák a žiju tu celý život, takže vidím, že tahle čtvrť se oproti minulosti stala výrazně čistější a tišší. Ještě v devadesátých letech to tady byla relativně špinavá průmyslová oblast, kde fungovalo několik průmyslových podniků, které dnes zanikly nebo se transformovaly.
Našel byste ve světě nebo v České republice nějaký vzor, kterému byste chtěl, aby se Čakovice v budoucnu podobaly?
Asi je nám všem jasné, že z Čakovic prostě Beverly Hills nebo třeba pražskou Hanspaulku neuděláme. Myslím ale, že z nich postupně dokážeme vybudovat příjemnou čtvrť s vyváženým mixem funkcí, které se budou vzájemně doplňovat. Místo s dobrou dopravní dostupností, dostatkem kvalitních škol a školek i sportovišť. Postupně se o to krůček po krůčku salámovou metodou snažíme a myslím, že to snad je i trošku vidět.
Jak se vám do tohoto konceptu hodí tzv. brownfieldy, tedy opuštěné areály, které po průmyslových podnicích, o nichž jste mluvil, zbyly?
My už tady mnoho prázdných brownfieldů nemáme. V podstatě se nás teď týká především projekt Avia City, tedy přeměna areálu bývalé Avie Letňany na moderní bydlení. Ten projekt má u nás na radnici podporu napříč koalicí i opozicí. Dokonce se nám stalo, u developerského projektu myslím vůbec poprvé, že při představení těch plánů v zastupitelstvu bylo slyšet potlesk zastupitelů. Myslím, že Jakub Cigler a jeho architekti na tom odvedli obrovský kus práce a že ten prostor má obrovský potenciál. Samozřejmě zbývají ještě nějaké věci, které se musí doladit ve smlouvě, ale v principu jsme s tím projektem spokojeni. Celé to má hlavu a patu. Moc pěkně už dopadla revitalizace areálu bývalého ZPA Čakovice, který vlastní skupina firem Impera navázaná na místního podnikatele pana Pokorného. Vznikl tady areál s prostory k podnikání a drobnou funkcí bydlení, který má upravené okolí a pěkně udržované komunikace. Škoda, že se něco podobného nepodařilo také u dalšího velkého čakovického brownfieldu v místě bývalého cukrovaru.
Proč se to nepodařilo?
Tamní objekty a pozemky mají bohužel velké množství vlastníků rozesetých třeba i v Číně, z nichž někteří vůbec nekomunikují. Je mi to samozřejmě strašně líto a snažíme se tu situaci nějak moderovat, ale jsme v tomto případě dost limitováni komplikovanou vlastnickou strukturou. V cukrovaru se tak střídají ubytovny, ale i někteří nájemci, kteří často nemají potřebu starat se o údržbu nebo zkrášlování svého okolí. Já mám moc rád Londýn a líbí se mi, jak dokázali využít transformační potenciál třeba při revitalizaci tamních doků. Ze špinavé, nevzhledné oblasti udělali příjemné místo k bydlení s rozumnou kombinací sportu, městské zeleně a služeb.
Co bude v nejbližších letech pro Čakovice klíčovým problémem?
Všechny nás tady dlouhodobě trápí doprava. Klíčové pro nás je především dokončení silničního okruhu kolem Prahy, což bude ještě běh na dlouhou trať, ale pozitivní je, že se ta věc dostala do programového prohlášení vlády a osobně se jí věnuje ministr dopravy. Mírným optimismem mě naplňuje, že se Praha kloní ke třetí, tzv. tunelové variantě, která umožňuje vést kritické úseky pod zemí. Bez toho by se nejspíš nikdy nepodařilo přesvědčit některé obce, aby s dobudováním okruhu souhlasily. Z hlediska městské hromadné dopravy je pro nás klíčové prodloužení metra do Čakovic, což sice bude vzhledem k aktuální ekonomické situaci běh na dlouhou trať, ale myslím, že do dvaceti let by se to mohlo podařit. Aktuálně mám radost třeba z prodloužení tramvajové linky nebo železniční vlečky, to jsou ale spíše doplňkové kapacity. Předpokladem zdravého rozvoje celé téhle severní plošiny, což se netýká jenom Čakovic, ale hlavně Letňan, které mají rozvojový potenciál ještě daleko větší, je prodloužení metra přímo do intravilánu obce (pozn. redakce: Letňany ho mají zatím v extravilánu).
Začíná nám topná sezona. Jak jsou na tom Čakovice se zajištěním tepla pro své objekty a jak moc vám komplikuje situaci energetická krize spojená s válkou na Ukrajině?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsme měli připravená nějaká řešení pro případ takové energetické krize, jaká nastala. Naštěstí máme většinu obecních objektů napojených na Pražskou teplárenskou, která vyrábí teplo z uhlí, u něhož nedošlo k takovému nárůstu ceny. U objektů, které vytápíme plynem, jako jsou třeba školka v Třeboradicích nebo další školka naproti cukrovaru, už ale zvažujeme alternativy. Určitě bychom do budoucna chtěli investovat hlavně do solárních panelů, možná i do nějakých typů tepelných čerpadel. Uvidíme, jak se bude situace dál vyvíjet.
Co byste lidem z Čakovic popřál a o co byste je naopak rád poprosil v tomto volebním období?
Přál bych jim, aby tady byla samospráva, která jim bude naslouchat a nepodlehne nějakému sebeklamu o vlastní dokonalosti. Všichni jsme jenom lidé a děláme spoustu chyb. Důležité je, abychom si je přiznali, vzali si z nich nějaké ponaučení a příště je neopakovali. Poprosil bych je o trpělivost se všemi opravami komunikací a s infrastrukturními stavbami, které nás v nejbližší době čekají. Vím, že jsou ty věci protivné, ale bohužel je musíme udělat.
Jiří Vintiška
Celý život bydlí v pražských Čakovicích, ve kterých také již druhé volební období působí jako starosta. Po maturitě na Gymnáziu U Libeňského zámku vystudoval obor aplikovaná informatika na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze a ve vedlejší specializaci obor rozvoj měst a regionů na téže univerzitě. Po studiích pracoval v soukromé poradenské společnosti (v oblasti IT a systémového řízení) a také jako nezávislý projektový manažer. V letech 2002–2006 byl při zaměstnání neuvolněným členem Rady MČ Praha-Čakovice a v letech 2006–2014 neuvolněným místostarostou. Po volbách v roce 2014 se komunální politice začal věnovat na plný úvazek, nejprve jako uvolněný místostarosta a od roku 2018 na pozici starosty. Dlouhodobě se specializuje zejména na dopravu a školství. Je také zakládajícím členem a předsedou čakovického spolku Bílej mlejn. Ve volném čase trénuje mladší žáky hrající národní házenou. Je ženatý a má dva dospívající syny.
Text: Rudolf Král









